Postupy výchovné práce v rodinném Dětském domově bl.M.A.Kratochvílové

Obsah:

1. Úvod

Pro napsání této práce jsem se rozhodla po krásném a povzbuzujícím rozhovoru se svou profesorkou psychologie, která mne přesvědčila, že je práce, kterou s manželem děláme užitečná, důležitá a že je mnoho zkušeností které mohu sdělit jiným.

V době, kde je úspěch zaměstnance poměřován dravostí, schopností rychle jednat a uměním se za každou cenu prosadit, bych ráda představila profesi, kterou považuji za poslání. Kde žádná z uvedených vlastností není žádoucí.  Kde méně znamená hodně a především klid a takt má své místo.

Zároveň bych chtěla popsat práci manželského páru v rodinném dětském domově tak, aby případným dalším zájemcům podala základní pravdivé informace a přitom je povzbudila v jejich záměru. Domnívám se totiž, že je to nejlepší způsob, jak prožít naplněný život.

Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu děje, všech se týká. J.A.Komenský (Jedno potřebné)

2. Historie

Na začátku našeho rozhodnutí zabývat se myšlenkou dětského domova byla skutečnost  poznání, že naplněním života není nic jiného než život pro jiné. Měli jsme nejblíže k dětem a tímto směrem jsme se vydali.

Lépe někdy začíti, než nikdy. J.A.Komenský (Česká didaktika)

Zřizovatelem našeho Dětského domova je Biskupství ostravsko-opavské. Čtyři roky hledala Diecézní charita ostravsko-opavská pro svůj projekt manželský pár, než nás v roce 2003 tehdejší ředitel DCHOO oslovil. Přípravě k této práci ale předcházelo požehnání Otce biskupa našemu manželství, následovalo psychologické vyšetření v rozsahu tří dnů, několik pohovorů s Otcem biskupem a další dva roky příprav.

Vždyť my, Evropané, jsme přece roztříštěni nekonečným božstvím filozofických, politických a náboženských názorů, přičemž je kterákoliv strana přesvědčena, že ona stojí za pravdou…J.A.Komenský (Obecná porada-předmluva Světlům Evropy)

Původní projekt počítal s tím, že manželský pár bude zproštěn od legislativy, aby se mohl věnovat dětem naplno. Myšlenkou byla teze, že ředitelem dětského domova (dále jen DD) bude člověk, který bude splňovat požadavky na vzdělání a naplňovat kritéria pro výkon této funkce, zároveň bude v DD zaměstnána sociální pracovnice, která zajistí sociální agendu spjatou s dětmi. Manželským párem bude hodná teta a strejda, oddaní dětem.

Dětský domov zahájil činnost 1. 9. 2005 a do 31. 3. 2006 se v čele DD vystřídali tři ředitelé a tři sociální pracovnice. Stav legislativy a naplnění požadavků jednotlivých nařízení a vyhlášek byl značně nedokonalý. Ze strany zřizovatele byl proveden audit a po krátké době na rozmyšlenou jsem k 1. 4. 2006, pod tíhou a hrozbou zrušení DD, převzala funkci ředitelky. Dětský domov změnil statut na Školskou právnickou osobu se všemi právy i povinnostmi.

Prvním stupněm rozumnosti je předvídat důsledky věcí, druhým umět předcházet zlu, třetím uposlechnout toho, kdo něco takového radí. J.A.Komenský (Řeč o vzdělání ducha)

3. Legislativa

Na tuto funkci jsem připravována nebyla. Znamenalo to mnoho hodin samostudia v oblasti zákona o rodině, správního řádu a dalších zákonů a vyhlášek, abych vůbec pochopila systém. Musím podotknout, že mimořádnou oporu jsem měla a stále mám ve vedoucí školského odboru Biskupství ostravsko-opavského. Důležité bylo získání základních znalostí problematiky především ze školské legislativy. Každý, kdo se rozhodne pracovat v projektu rodinného dětského domova, kdy vedoucím párem je pár manželský, si musí uvědomit, že mimo péči o děti se musí zaobírat také legislativou dětského domova a pokud je zařazen dětský domov do registru škol MŠMT a má přiznánu dotaci školského zařízení, musí dodržovat zákony a vyhlášky. Jedná se především o školský zákon 561/2004 Sb. a zákon 109/2002 Sb. o ústavní výchově. (viz.příloha). Dále je nutné sledovat změny v zákonech, jelikož politická scéna ČR je zoufale nestabilní a školským zařízením připravuje mnohá překvapení v podobě změn mnoha vyhlášek a zákonů. Na tyto změny je nutné pohotově reagovat a plnit termíny pro jejich splnění. A to bez ohledu na to, že ve vašem DD pracujete s manželem většinou sami a nemáte k dispozici kolektiv zaměstnanců, jako ve státních domovech, který by vám pomohl. Dalším faktorem je požadavek na vzdělání, které musí ředitel i vychovatel splňovat. Zde nelze počítat s žádnou výjimkou.

Pokud však člověk chce, aby moudrost přibývala s věkem, musí vynaložit námahu a rozvahu a nečekat, že do něj moudrost vstoupí ve spánku, v lenosti a nečinnosti. J.A.Komenský (Obecná porada – Universální probuzení)

4. Kontrolní systém

Je třeba se připravit také na podstatnou ztrátu soukromí, kterou nám působí systém kontrol, které vyplývají ze zákona 109/2002 Sb., a jiné zákony a vyhlášky

Jedná se o tyto osoby:       

Státní zástupkyně příslušného Státního zastupitelství - prověrka (jednou za půl roku). Má právo vstoupit do DD kdykoli.

Metodik Diagnostického ústavu Bohumín (dále jen DDÚ) – kontrola (jednou za půl roku).

Sociální pracovník (každé dítě má svého) – kontrola (jednou za tři měsíce)

Zřizovatel – kontrola dle dohody (má právo přijít kdykoli).

Dále jsou to kontroly a revize zařízení, které vyplývají z vyhlášek o bezpečnosti, kdy každý rok musí na revizi zařízení přijít revizní technik. Konkrétně elektrikář, plynař, technik pro tlakové nádoby a jednou za půl roku musí být provedena revize komínů, jednou za tři roky kontrola hydrantu a hromosvodu. Zároveň jednou za dva roky musíme absolvovat kontrolu objektu a zároveň školení – řidičů, bezpečnosti práce a proti požární ochrany. Jednou za rok je provedena kontrola objektu ze strany obvodního lékaře o způsobilosti budovy a školení v oblasti první pomoci. Při současném počtu dětí v našem DD tedy dvacet čtyři kontrol za rok, které mají za úkol kontrolovat naši práci nejenom v oblasti legislativy, ale také přímo naši výchovnou práci. Pochopitelně, zhruba jednou za dva roky kontrola České školní inspekce v délce tří až čtyř dnů. Mimo tuto periodu, jsou prováděny kontroly na základě podnětu, tedy stížnosti. Stížnosti mohou být a jsou od rodičů, kteří sice nemohou nebo nechtějí své děti vychovávat, zato přesně vědí, jak to máme dělat my.

Rodičové k tomu, aby dítky své zdárně cvičili, často jsou nezpůsobilí… tou příčinou začat jest hned od starodávna obyčej ten, aby osobám k tomu vybraným, pobožným, vážným, rozumným mnohých rodičů dítky svěřovány a k cvičení oddávány byly. Někdy rodičové sami rozmazlováním svým děti v lhostejnost uvodí, někdy od zlé chasy ledacos postranního jim vstřelováno bývá…J.A.Komenský (Česká didaktika)

5. Umísťování dětí do DD

Náš DD je rodinným domovem doslova. Základní organizační jednotku tvoří tedy rodina Filatových: tatínek (vychovatel), maminka (ředitelka), syn Jirka (dítě, čtvrťák 10 let) a kolektiv dětí, jejichž způsob života i prostředí je přizpůsobeno klasické rodině.  Kapacita DD je 10 dětí. Do domova jsou přijímány děti prostřednictvím Diagnostického ústavu v Bohumíně (dále jen DDÚ), a to na návrh soudu nebo příslušného oddělení péče o dítě okresního úřadu. Nemáme tedy možnost výběru dětí tak, jako například pěstouni. Jsme zcela odkázáni na soudnost úředníků, kteří rozhodují o zařazení dětí „od stolu“. S politováním musím říci, že máme velmi špatné zkušenosti. Myslím, že každý člověk si dovede jistě představit, co udělá s rodinou pár šestnáctiletých sourozenců, kteří pravidelně užívají návykové látky nebo patnáctiletý psychotik, ač medikovaný, každý rok léčený v psychiatrické léčebně po dobu tří měsíců. Opět nelze spoléhat na původní projekt, ve kterém se s ohledem na děti již v rodině zabydlené, vřazovaly děti menší tak, jako by se do rodiny přirozeně rodily. Naše pozice je vůbec složitá, jsme jediným DD s manželským párem v čele ve spádové oblasti DDÚ Bohumín (zhruba rozloha Moravskoslezského kraje). Pro tamní úředníky jsme nečitelní a jsme jednoznačně konkurencí stávajícím státním domovům. Nejsme ani pěstouni ani nás nelze přirovnat ke klasickým dětským domovům. Ze strany DDÚ tedy pomoc již nečekáme. Bylo nutné si pro sebe ujasnit co je a co už není pro naši stávající rodinu přijatelné.

Ó, Čechové nesvorní, klevetní, svárliví. J.A.Komenský (dopis z r. 1662)

S manželem jsme se seznámili před patnácti lety v době, kdy jsme měli za sebou rozvod a děti z předchozího vztahu. Složitosti života a touha po rodinném životě nám byla stavebním kamenem v budování naší zcela nové rodiny s otevřenou náručí dětem, jejichž osud je složitý. Řekli jsme si, že naše náruč bude otevřená především těm dětem, které nikdo nechce. Byli jsme rozhodnuti pomáhat rodinám, které mají snahu své děti získat zpátky, a to se nám také s pomocí sociální pracovnice u několika dětí podařilo. Děti žijí zpět u svých biologických rodičů nebo alespoň s jedním z nich. Z mého pohledu nejhezčím příkladem je příběh dívky, která prakticky suplovala matku svému čtrnáctiměsíčnímu bratrovi od jeho narození. Rodiče byli závislí na alkoholu. Když se stala situace v rodině neúnosná, OSPOD děti na základě předběžného opatření odebral, umístil dívenku k nám a bratra do kojeneckého ústavu. Děti rozdělili na půdě našeho DD. Po této otřesné zkušenosti jsme se rozhodli vzít si i tak malé dítě do našeho domova přes všechny námitky DDÚ a neobvyklost našeho jednání. Po půl roce se děti vrátili k rodičům, kde vyrůstají v pořádku doposud. Naše rozhodnutí a nemalá míra odpovědnosti, kterou jsme na sebe s manželem vzali, (dům nesplňuje bezpečnostní kritéria pro výchovu tak malých dětí v ústavní výchově), naše zvýšené úsilí, včetně probdělých nocí, umožnilo matce projít protialkoholní léčbou a dětem způsobilo v danou chvíli menší šrámy na duši, než bylo nezbytně nutné.

Celá naděje na všeobecnou nápravu věcí závisí na první výchově. J.A.Komenský (Pampaedia,kap.IX)

6. Budova DD

Bydlíme v Řepištích, v obci mezi Ostravou a Frýdkem Místkem v rekonstruované budově bývalé školy. Finance na rekonstrukci získala Diecézní charita ostravsko-opavská od strukturálních fondů EU a rekonstrukci v srpnu 2005 dokončila. Bohužel, jak to v českých poměrech bývá, rekonstrukce objektu nedopadla dobře.  Nebyly provedeny prakticky žádné izolace a do domu zatékalo. Už v zahájeném provozu jsme prošli několika novými rekonstrukcemi. Nakonec bylo rozhodnuto, že v listopadu 2007 bude celý DD včetně vybavení, přestěhován na dobu jednoho roku do náhradní budovy ve Frýdlantě nad Ostravicí, aby v objektu v Řepišti mohla být provedena generální rekonstrukce, s cílem odstranit veškeré závady. Tento manévr nás stál tolik sil a zdravotních problémů, že jsme poprvé a doufám naposledy zvažovali odchod. Dnes jsme již zpět v původní budově a většina těžkostí, která nás potkala je již zapomenuta. Nicméně s následky nekvalitní práce se potýkáme doposud a jsou závady, které již nikdy odstraněny nebudou. V provozu nás zatěžují a zbytečně odvádějí naši pozornost směrem, kde stejně nemůžeme mnoho změnit. Prostředí, ve kterém děti vyrůstají, je ale malebné. Dům stojí na kopci obklopen lesem, který nám umožňuje spoustu aktivit. Nezřídka vidíme z okna srnky, zajíce a v zimě nám na zahradě bydlí rodinka bažantů, které krmíme. Žijeme zde rádi a mohu říci, že toto místo se nám i dětem stalo domovem.

Nad zlato dražší klenot jest dítě, ale nad sklo křehčí. Snadno se mu může ublížit a škoda odtud nesmírná. J.A.Komenský (Informatorium školy mateřské)

7. Výchova dětí

Děti, zařazené do našeho dětského domova, jsou většinou emočně a výchovně deprimované, od lehké po těžkou deprivaci. Pak jsou zde děti sociálně a citově strádající, s patologickým chováním, často se sexuálním podtextem, převažujícím pudovým chováním, děti s epilepsii, s lehkým i středním mentálním postižením, nejrůznějšími psychiatrickými diagnózami,  autismem, vážnými logopedickými vadami, zdevastovaným chrupem.  Zvláštní kategorií jsou děti zneužívané a týrané, velmi často léta medikované psychofarmaky.

Rodičové, máte-li rozum, léků dítkám svým dokud jich třeba není, jako jedu braňte. J.A.Komenský (Informatorium školy mateřské)

Naší snahou je dát dětem maximální pocit jistoty, který je pro rozvoj dítěte prvořadý a nezbytný. Osou této snahy jsou poznatky studií o psychické odolnosti dětí a dospívajících, které jsme promítli do všech oblastí povinné dokumentace, jako jsou: Týdenní, Měsíční a Roční plán činností, Denní záznamy, Program rozvoje osobnosti, který je povinně vypracováván jednou za půl roku, na každé dítě zvlášť (viz. Příloha). Součástí naší snahy o výchovu opřenou o poznatky psychické odolnosti dětí a dospívajících je mimo jiné dobře vypracovaný Vnitřní řád domova, (viz. Příloha) zohledňující všechny věkové kategorie dětí, které v DD žijí.

Den má čtyřiadvacet hodin, ty pro potřebu života a zdraví na tré rozdělte, budeš mít osm hodin k jídlu, procházkám, rozprávkám, hrám a rekreacím jakýmkoli, osm zůstane ku práci, kterou bez nesnadnosti a tesknosti konati můžeš, každou hodinu platného něco spravě. J.A.Komenský (Česká didaktika)

8. Zájmové kroužky

V oblasti zájmových kroužků směřujeme k praktickým dovednostem obohacujícím život dětí. Všechny děti navštěvují zájmový kroužek, i to nejmenší dítě se může účastnit muzikoterapie, kde děti hrají na nejrůznější nástroje. Vybíráme takové zájmové kroužky, které pomáhají dětem být v životě užitečnými sobě i ostatním. Někdo dochází do kroužků pořádaných školou. Záleží na každém dítěti co zvládne, školní příprava má přednost.

Zdravá mysl v zdravém těle nejlepší klenot, věř cele. J.A.Komenský (Česká didaktika)

9. Rodina

Dnes se již v podstatě každý státní DD nazývá rodinným nebo se alespoň prezentuje tak zvanými rodinnými buňkami. Zde děti žijí, jak zákon praví, v šesti až osmičlenných skupinách (č.109/2005 Sb.- viz příloha). Péči o ně mají na starosti zpravidla tři vychovatelé, kteří se ve směnách střídají. Mají na své buňce kuchyňku, ve které si většinou připravují svačiny a občas něco jednoduchého uvaří. Stravu i tak zajišťuje kuchyň s profesionály, kteří vaří dle daného jídelníčku a stanovených norem. Tato hra na rodinu je sice přínosem nicméně velmi malým, snad se tímto způsobem alespoň zamezí případům, kdy děti vychovány v DD, netušily, že čaj je nutno osladit cukrem, aby byl sladký. Někdy také na těchto buňkách používají děti pračku, ale opět se jedná o omezenou činnost. Děti tak nezažijí ten tlak něco zvládnout rychle, po dovolené vyprat a vysušit prádlo, abychom mohli za týden vyrazit znovu nebo jen úmornost stereotypní nicméně nezbytné práce. Nevědí co to je stále přemýšlet a sestavovat jídelníček tak, aby byl pestrý, abychom neprovařili zbytečně mnoho peněz, aby byl nutričně vyvážený. Nezažijí nutnost rychle dovařit oběd, i přesto že se někdy nedaří, musíme vše zvládnout tak, abychom mohli jít ven, za sportem či do kina. Děti ze státních DD nemohou přijít večer za tetou, aby jim uvařila krupici, protože prostě lidsky na ni mají chuť.

Každý člověk je od přírody obdařen dychtěním po poznání…Učení, které bylo dosud suchým chrastem, musí se změnit v živoucí sady. J.A.Komenský (Velká didaktika)

„Náš“ Dětský domov bl. M. A. Kratochvílové, je rodinný proto, že rodinou je a ne proto, že si na rodinu hraje. Děti, které u nás žijí, oba s manželem milujeme a právě proto nám záleží na tom, aby v dospělosti obstály. Velikou výhodou je, že v naší velké rodině vychováváme i našeho biologického syna a je tedy nemožné, aby pravidla byla nastavena rozdílně.  Je přirozené, že se děti podílejí na běžných domácích pracích spojených s provozem této tak velké rodiny. V minulosti byl tento počet dětí v rodinách zcela běžný, zejména v rodinách křesťanských a takovou rodinou se cítíme být i my. Vážíme si a dodržujeme křesťanské tradice. V našem domově má také své místo psycholožka s čtyřicetiletou praxí, která dochází za dětmi pravidelně, zúčastňuje se našich společných akcí a pokud má dítě potíže, dojíždí i mimo tak zvaný obvyklý čas.

Místo katechizmu (v čvrtém asi věku začnou) mohou se dítkám některé kratičké otázky s kratičkými na ně odpověďmi předkládati. Nebo byť ne každé ještě, co ta věc sama v sobě nese, chápalo, vždy však, aby se jim to v mysli otvíralo a v paměti vázlo, slušné jest: protože i květ než se rozvine, v pupenci nejprv zavinutý se formuje, a tak zformovaný ven leze. J.A.Komenský (Informatorium školy mateřské)

10. Náboženství

Svůj prostor k působení má zde i katolický kněz, výborný člověk a velký kamarád dětí. Zná děti z nejrůznějších akcí, které pro děti z farnosti pořádá a naše děti vždy bere s sebou. Jedná se o již tradiční týdenní pobyt v polské Zwardoni v Beskydech, kde si děti užijí, jak lyží, tak hotelového bazénu, ale především společnosti svých kamarádů. Dalším pobytovým místem s tradicí je skautský dům v Albrechtičkách, kde s dětmi jezdí i dvakrát ročně. Společně jezdí na divadelní představení, na sv. Hostýn, sv. Kopeček v Olomouci a na další místa. Pokaždé se jedná o křesťanský pobyt s biblickou tématikou. Se souhlasem biologických rodičů (viz. příloha) děti křtí a připravuje na první svaté přijímání. Vyučuje děti náboženskou výchovu pravidelně jednou do týdne v prostorách DD. Nevím, zda děti přivedeme k víře, ale vím, že hodnotový žebříček, postavený na křesťanských principech spoluvytváří člověka čestného, pravdivého a pracovitého, připraveného pomoci jiným.

11. Vztah dětí ke svým biologickým rodinám

Byli jsme s manželem oba vychováni k úctě k rodičům. Máme upřímnou snahu toto předat našim dětem. Každá matka i otec udělá mnoho chyb ve výchově svých dětí, kterých později více či méně lituje, ale toto nejsou chyby, to jsou zrady na dětech. A tak je pro nás stále těžší zdůvodňovat dětem proč matka, otec nepřišli, když to slíbili, vždyť chodí jen jednou za rok. Jak je to možné, že se maminka stará o tři moje sourozence hezky a já nemohu s nimi žít? Jak vysvětlit této matce, že její syn prostě na návštěvu k ní nechce přijít. Snažíme se dětem vysvětlit, že člověk nemůže mít lásku všech a že láska má mnoho podob. Vždy po tak těžkých rozhovorech dětem řekneme: Děti, my vás chceme všechny a na tak dlouho, dokud to budete potřebovat

Vzdělaní lidé jsou vskutku lidmi, tj. mravů lidských: barbary však buď činí dravčí surovost odpornými, nebo zvířecí surovost krutými, takže na nich shledáváme sotva něco lidského mimo vzezření. J.A.Komenský (Řeč o vzdělání ducha)

12. Vzdělání

Vzdělání je jistě důležitým předpokladem pro zvládnutí dospělé role člověka. Významnými pomocníky na cestě ke vzdělání jsou pro děti dva studenti VŠB Ostrava, kteří je doučují pravidelně dvakrát v týdnu po dvou hodinách hlavně technické předměty a angličtinu. Díky doučování se úspěšně zúčastnila přijímacích zkoušek na osmileté gymnázium jedna z našich dívek. Další hoch se k přijetí na gymnázium připravuje. S prvňáčky, s dětmi do třetí třídy a zvláště s dětmi vyžadujícími individuální péči, vypracovávám přípravu na vyučování a domácí úkoly sama. K výuce využívám různé didaktické výukové pomůcky pro speciální pedagogiku, kterých máme v domově dostatek.  Děti, které k nám přijdou z rodin nebo i z jiných zařízení, se tímto způsobem přípravy ve svých školních výsledcích zlepší mnohonásobně. Perličkou je případ chlapce, který před čtyřmi lety přišel do našeho domova s tím, že docházel do Základní školy pro děti se speciálními vadami. Dnes je premiantem v běžné ZŠ a v současnosti se právě on připravuje k přijetí na osmileté gymnázium.

Učit znamená vést od věci známé k neznámé, a vést znamená činnost mírnou, a ne násilnou, plnou lásky a nikoli nenávisti. Když totiž někoho chci vést, nehoním ho, nestrkám ho, neválím s ním po zemi a necloumám jím, nýbrž vezmu ho jemně za ruku a jdu s ním nebo na volné cestě kráčím před nim a lákám ho, aby šel za mnou. J.A.Komenský (Obecná porada – předmluva)

Je pravdou, že příprava na školní vyučování pohltí mnoho času. Vyžaduje trpělivost a mou přípravu, děti nemohou dostávat takové úkoly, jaké vzhledem k poruše nejsou schopny zvládnout. Trpí-li dítě dyslexií a hlasité čtení před dětmi je pro něj stresovou situací, pak je nutné hledat jiné způsoby, především individuální čtení pouze v mé přítomnosti, dítě s dysortografií vypracovává cvičení, v nichž doplňuje pouze sledovaná slova. Poruchu je třeba překonávat zvýšeným úsilím jak dítěte, tak našim. Zadávané úkoly, které má dítě plnit, svou náročností musí odpovídat jeho schopnostem.  V tomto ohledu spoléhám na doporučení vhodných postupů, pracovníků pedagogicko-psychologické poradny, jejichž služeb pravidelně využívám.  Poruchy učení mají své specifické příčiny a projevy, u našich dětí je to však nejčastěji důsledek nepodnětného prostředí v biologické rodině a nezralost pro školu. Osobně se domnívám, že se o specifických poruchách učení hovoří více, než je třeba. Děti s podobnou minulostí, jako mají ty naše, zkrátka vyžadují zvýšené úsilí pedagogů, jak doma tak ve škole.

Hloupě tedy dělají, kteříž dítěte nijakž nenastrojíc, k školmistru jako k řezníku tele aneb hovádko do stáda vedou, šrab on se pak sním, jak chceš. Ale nad to bláznivědělají, kteříž nejprv z receptorů strašidel a z škol mučíren nadělajíc, teprv je pak vedou. J.A.Komenský (Informatorium školy mateřské)

13. Škola

Práce se školou je dalším aspektem pro úspěšné zvládnutí vzdělávání „dětí s minulostí“, jak jsou naše děti často nazývány. Je s podivem, kolik pedagogů na úrovni MŠ a ZŠ, také ZŠ pro žáky s více vadami, není připraveno na práci s dětmi z DD. V současné chvíli, na každé ze jmenovaných škol, najdete speciální pedagogy poměrně v hojném počtu, což je opravdu dobře. Tito pedagogové jsou však připravováni na práci s dětmi více či méně handicapovanými. Na práci s dětmi z DD však pedagog připravován není. Pokud nemají ve své spádové oblasti dětský domov, kde mohou praxí systémem – pokus, omyl získat zkušenosti, v podstatě se ve výuce a výchově „domovských“ dětí dopouštějí zásadních pedagogických omylů. Už při prvním setkání je patrné, že děti litují a mají za to, že je třeba je „zachránit“.  Pak nastane období, kdy dětem poskytují výrazné úlevy a neuvědomují si, že tím dítěti škodí. „Naše“ děti navíc každý ústupek považují za slabost. Většinou je to začátek nedorozumění, zklamání a zatrpklosti ze strany pedagoga. Za sebe mohu jen říci, že si děti nejvíce cení spravedlnosti, pevných hranic svého chování a důslednosti. O lásku dětí není třeba se bát, oni poznají, zda vám na nich záleží. Jiným problémem pak bývá zvýšená agresivita našich dětí. Z naší praxe vyplývá, že téměř rok, v jednom případě dva roky po zařazení do našeho DD trvá, než dítě pochopí, že agrese slovní, natož fyzická, je v naší rodině, v našem DD nepřijatelná. V tomto případě záleží hodně na učiteli, zda uvěří našim slovům, že k nápravě dojde. Osvědčilo se nám nevhodné chování řešit ve škole osobně. Nestačí podepsat poznámku a vyčinit doma dítěti. Je nutné zajet do školy a přimět hříšníka k osobní omluvě tomu, komu ublížil. U jednoho z našich chlapců, který je dnes vzorem svým spolužákům v oblasti etiky a slušného chování, se mi stalo, že první dva měsíce jsem ve škole byla řešit takovéto excesy i čtyřikrát za týden. Nutno podotknout, že je nezbytné, abyste dítěti věřili. Dobrá spolupráce se školou je pro nás výhrou. Po několika špatných zkušenostech se nám podařilo nalézt partnery ve školách a za to jsme vděčni.

Škola má být dílnou lidskosti. J.A.Komenský (Oživlý Fortius)

Uvádím zde jednu nepříjemnou příhodu s třináctiletou dívkou. Ta dokáže mistrně manipulovat nejen s dětmi ale i s dospělými, trpí fabulacemi a bájivou lhavostí. Ve škole mezi spolužáky rozšířila, že je z dětského domova a v domově nemá žádné hračky, začala přijímat od spolužáků plyšáky a nejrůznější věci. Když domů přinesla již druhou igelitku plnou věcí, pojala jsem podezření a jela do školy, kde se ukázalo, že bez vědomí učitelů, v naprostém utajení, děti uspořádaly sbírku na „ubohou“ spolužačku. Nechtěla jsem děti zranit, ale také jsem je nemohla nechat při tom, že děti z dětského domova nemají hračky. A také co si pomyslí rodiče těchto dětí?  Domluvili jsme se s manželem a od té doby pravidelně, vždy v červnu, pořádáme návštěvní den pro spolužáky. Každé z našich dětí si vybere vhodný den a po domluvě s paní učitelkou pozve celou třídu na návštěvu. Někdy je návštěva spojena s výstavou výrobků našich dětí, jindy jim zahrajeme divadlo nebo uspořádáme koncert. Vždycky připravíme občerstvení, které má v hlavní režii hostitel. Tato akce se stala v našem domově tradicí a všechny děti se na ni těší. Často potkávám ve škole rodiče, kteří se mi připomínají, že u nás byli, protože i jim jsou tento den dveře otevřené. Pro naše děti znamená tato akce pocit důležitosti a vlastní hodnoty. Mají radost z toho, že se mohou pochlubit tím, co mají a co umí.

Poznání dějepisné je nejkrásnější část vzdělání a takřka oko celého života. J.A.Komenský (Obecná porada – Vševěda)

14. Umění a kultura

Kultura a hudba člověka obohacuje a výrazně se podílí na jeho humanizaci, proto i naše děti vedeme k návštěvám divadelních představení, muzikálů a koncertů, ale také vernisáží. Děti se učí hrát na hudební nástroje a pravidelně navštěvují výuku hry na bubny, flétny a nejrůznější rytmické nástroje. Jezdíme pravidelně, cíleně na exkurze nejrůznějších muzeí po celé republice. Zde nám pomohl náš vlastní syn, který miluje Národní muzeum v Praze a každý výlet do Prahy je nutně spojen s prohlídkou tohoto muzea. Děti nejdříve nechápaly, proč si mají prohlížet mrtvoly zvířat a mnohdy i lidí, ale byly přesvědčeny, že vše co se Jirkovi líbí, musí mít obrovskou hodnotu, tak tiše trpěly, až v tom samy nalezly zájem a zalíbení. Dnes je zcela běžné, že pokud máme jet na výlet, děti si na internetu samy vyhledávají muzea, která se nacházejí v kraji, do kterého se chystáme.

Činný život je vpravdě životem, zahálka hrob člověka za živa. Je v zájmu každého člověka starat se o své zdraví. J.A.Komenský (Obecná pravda-Vševýchova)

15. Sport

Sport a tělesná aktivita je další oblast činností, o které jistě nikdo nepochybuje, že je nezbytná. Děti, které k nám přicházejí, jsou často v zuboženém stavu a jejich tělesná konstituce je zoufalá, svalstvo atrofované a o sportu jako takovém v podstatě neslyšely nic. Tedy již krátce po zahájení provozu našeho domova jsme věděli, že sport budeme muset zvládnout všichni. S manželem jsme si rozdělili sporty tak, jak jsme je znali. Manžel se věnuje klukům v oblasti míčových her, za což jsem mu nesmírně vděčná, bruslení, jak zimnímu tak kolečkovému. Vozí kluky na karate a doma jim pomáhá s tréninkem.  Karate, na které chlapci docházejí, má za cíl vybudovat mužské sebevědomí, které jim tak žalostně schází.  Na mne zůstalo ze zimních sportů sjezdové lyžování a snowboard. V letních sportech jsem byla schopna věnovat se cyklistice, turistice a raftingu. Na lyžování a snowboard bylo nutné získat instruktorský kurz, který jsem absolvovala s vypětím všech sil v roce 2006. Od té doby se na lyžích naučily jezdit všechny naše děti. Tento sport milují a jsou v něm velmi dobří. Snowboard zvládá výborně jedno z dětí, jedno dobře a jedno se ho učí. Věnujeme se dětem dle jejich i našich schopností, které jsou mnohdy omezené, děláme to však s nadšením a zájmem a já doufám, že to děti vědí.

Musíme směřovat bez výhrady k tomu, aby se lidskému pokolení vrátila svoboda myšlenková, svoboda náboženská a svoboda občanská. Svoboda, tvrdím, je nejskvělejší statek, stvořený spolu s člověkem a od něho neodlučitelný… J.A.Komenský (Obecná porada- Všenáprava)

16. Cestování

Cestování je naše skutečné hobby. Milujeme už samotné plánování a přípravy na výjezdy. Vyjíždíme tak často, jak jen to je možné. Díky tomu, že jsme se po dohodě s dětmi vzdali paní na úklid, nemáme pradlenu ani paní na žehlení, jsme schopni ušetřit mzdové prostředky a užít si jich smysluplněji. Od roku 2005 jsme byli s dětmi třikrát v Itálii u moře a jedenkrát v Bulharsku. Procestovali jsme Německo, Dánsko, Norsko, Vysoké Tatry na Slovensku a byli jsme v Alpách.  Mimo tyto zahraniční cesty jsme projezdili Čechy i Moravu křížem krážem. Těšíme se na další nová dobrodružství, na která jsme vybaveni stany i karavanem, umíme přespat i pod širákem, ale zvládneme i luxusní hotel. Naše balení připomíná všeobecnou mobilizaci. Kupodivu se nám podařilo naučit všechny děti přichystat věci na jeden i více dní tak, aby nic nechybělo. V současnosti máme velký sen projet jižní Moravu na kolech a splout Moravu na raftech.

Lenost a zahálka ničí život a síly člověka a jsou příčinou četných nemocí. J.A.Komenský (Obecná pravda – Vševýchova)

17. Povinnosti dětí

Podle mého názoru by všechny děti, nejen ty domovské, ale děti ve všech rodinách, měly být vedeny k domácím povinnostem. Mnohým rodičům stačí, že se dítě dobře učí a s radostí přímo bedlivě odstraňují jakoukoli povinnost z dosahu dětí. Domnívám se, že to není správná cesta. Vždyť v dospělosti budou muset zvládnout zaměstnání, rodinu a starost o sebe a své děti. Kdy se tedy na to připraví? Dnes nám vyrůstají zástupy dětí, které na život vůbec nejsou připravené, a to není správné. Touto výchovou svým dětem jejich rodiče nepomáhají. My jsme se tedy snažili povinnosti třídit od nejmenších maličkostí až po úkoly zásadního charakteru. Povinnosti jsou rozděleny do několika skupin: povinnosti pro mladší děti (do 10let) a povinnosti pro starší děti (nad 10let). Tyto povinnosti dále dělíme na povinnosti pro chlapce a povinnosti pro děvčata. Dále na povinnosti vykonávané denně, středeční a sobotní povinnosti a také na povinnosti sezónní. Mladší děti mají na starosti například ukládání polštářků na sedací soupravě nebo párování ponožek, srovnání aktovek do řady na lavici, která je k tomu určená, urovnání botu do zástupu. Starší děti plní myčky nádobím a také ho uklízejí na místo, utírají police v koupelnách a na WC, mění ručníky, doplňují toaletní papír, mají na starost kontrolu, zda nechybí mýdlo, zubní pasta a musí včas hlásit jejich nedostatek. Pomáhají s vyložením nákupu a správným vyložením do polic, přitom musí kontrolovat záruční doby a starší potraviny v polici uložit dopředu, nové dozadu. Jednou za čtrnáct dní starší děti převlékají svoje povlečení a pomáhají malým dětem s peřinou a prostěradlem, polštář si převléká i malé dítě samo. Děvčata pomáhají s vařením a pečením, vytírají kuchyň a obývací pokoj. Chlapci vytírají chodbu a obývací pokoj a také vysávají. Tyto činnosti jsou tak zvaně středeční a sobotní. V sobotu si všechny děti uklízejí své pokoje. Mezi sezónní práce patří zametání okolo domu, odklízení sněhu a hrabání listí. Vždy pracujeme zároveň s dětmi. Většinou by bylo rychlejší a pohodlnější práci za dítě udělat, ale snažíme se být trpělivými a v podstatě do nekonečna vysvětlovat a ukazovat dětem jak na to.

Opakování je otec i matka paměti. J.A.Komenský (Analytická didaktika)

Kuchyň, na rozdíl od státních dětských domovů, kde děti přístup do kuchyně nemají z bezpečnostních nebo organizačních důvodů a pokud přece jenom, jedná se o omezené návštěvy, je v našem DD součástí bytu, kdy se pomoc v kuchyni týká veškeré přípravy jídla od snídaně po večeři. Nejmenší děti připravují na stůl hrníčky, talířky, příbory, ubrousky. Větší namažou chleba a naloží na tác. Největší děti připravují pomazánky a recepty si zapisují. Ta děvčata, která zvládnou přípravu jídla již samostatně se svým „receptářem“ pracují samostatně. Po jídle další děti uklidí nádobí do myčky a zapnou ji. Jejich povinností je hlásit, kdy dochází mycí tabletky, sůl a leštidlo tak, aby teta se strejdou včas nakoupili co je potřeba. Pokud včas vše nenahlásí, myjí nádobí ručně. Služby v kuchyni se po týdnu mění vždy s ohledem na věk a schopnosti dětí. Děti se tak po čase naučí v kuchyni vše potřebné k přípravě a servírování jídla, včetně velkých rodinných oslav (v průměru kolem dvaceti osob).

Zářivým příkladem spořádaného života budiž ustavičně život rodičů, pěstounů, učitelů a spolužáků. J.A.Komenský ( Velká didaktika)

Nákupy zajišťujeme s manželem sami, zabírají poměrně značnou část dne a řeší se, vzhledem k úsporným opatřením, nejčastěji přes velkoobchody nebo Makro, kde děti nesmějí. Ty většinou pomáhají, pokud jsou zrovna doma, s vyložením a uložením nákupu na místo.  V případě akutní potřeby zaběhnou děti do večerky. Při výjezdech a akcích DD je však situace jiná. Zde děti aktivně sestavují jídelníčky, včetně zajištění nákupu. Pro děti starší patnácti let, máme v I. NP připraven byt – dva pokoje s kuchyňským koutem a koupelnou. Zde budou děti samostatně a v rámci budovy DD nákupy zajišťovat samostatně (s naší pravidelnou kontrolou).

Ani rodičové tedy dítek svých od sebe do školy, tak jako když se z lopaty zhodí, dávati nemají, nýbrž i sami na to, co se to tu dělati má, myslili, i ovšem dítkám svým na to též oči otvírati povinni jsou.  J.A.Komenský (Informatorium školy mateřské)

18. Údržba domu a zahrady

Drobná údržba domu a okolí je také přirozenou součástí povinností dětí. Tyto činnosti probíhají organizovaně ve službách s ohledem na roční období, věk a schopnosti dětí. V zimě odklízejí společně se strejdou sníh, sledují jak strejda shazuje rampouchy z okapů a   vysvětluje jim, proč to musí udělat, solí schody a nájezdové rampy do domu.

Práci pravím v vedení jich k tomu, aby čím býti mají, byli. Volka orati, koně jezditi, psa zvěř honiti učívají lidé: protože tvorové ti k tomu dáni jsou, k jinému obracíni býti nemohou. J.A.Komenský ( Informatorium školy mateřské)

18.1 Ptáci na zahradě

Děti plní krmítka ptákům. Krmení pro ptáky si vyrábějí, máme recepturu jak namíchat krmení, které ptáčkům neublíží, ale prospívá jim. Recepturu jsme společně s dětmi vytvořili za pomoci encyklopedií ptáků a přírody a také za pomoci internetu. Děti, a to i velmi malé, nenásilnou formou poznaly a umí od sebe rozlišit ptáky, kteří žijí na naší zahradě. Budky mají umístěny na parapetu svých pokojíčků a samy hlídají, kdy je třeba budku doplnit. Pokud dítě zapomene, mluvíme o tom při večerním povídání. Ostatní děti samy vysvětlují „hříšníkovi“, jak důležité je starat se o ptáky a proč. Tímto způsobem v podstatě opakujeme znovu potřeby jednotlivých druhů ptáků. Už v únoru začínají se strejdou opravovat ptačí budky a čistit je. V loňském roce jsme za dohledu ornitologa vyrobili budky pro ptáky k zahnízdění. Budky strejda s dětmi rozvěšel po stromech domovské zahrady. Každá budka má číslo a děti sledují, kolik mláďat jednotlivý pár ptáků vyvedl. Vchod do budky musí být umístěn ve správném světovém směru. Také je důležité, aby byla jednotlivá budka, jejichž druh poznáme podle toho, jak velký otvor do budky je, správně nakloněna směrem nahoru nebo dolů. Důležitá je ochrana proti dravcům, které sami chováme v podobě tří koček, které máme od koťátek. Tak zvaným drůbežím pletivem musely děti budky po pověšení obalit tak, aby kočky mláďata ptáků nevytáhly.

Musí-liť strůmek, aby rostl, štípen, zavlažován, podpírán, ohražován, oklešťován, a jinak ošetřován a posilován býti: musí-liť obraz z dřeva otesáván, rýpán, strouhán, řezán hlazen a pulerován, líčen a barven býti rozličně: musí-liť kůň, vůl, osel, mezek tomu, čím člověku sloužiti má, učen býti, nýbrž musí-li člověk sám pracem tělesným, jež jsou jísti, píti, choditi, mluviti, bráti něco do rukou a dělati cvičen býti (jakož musí): jakž by tedy vyšší tyto a od smyslů těla vzdálenější věci, víra, ctnosti a umění moudrosti, samy od sebe přicházeti měly? J.A.Komenský ( Informatorium školy mateřské)

18.2 Pěstitelství a péče o zahrádku

Péče o zahrádku začíná na začátku března, kdy se společně domluvíme, co budeme pěstovat. Vždy se jedná o kompromis. Děti chtějí pěstovat banány a podobně a pak hledáme znovu v encyklopediích a na internetu, co vše daná plodina potřebuje ke svému růstu. Poučením pro nás dospělé se stal příběh, kdy si chlapci prosadili pěstování melounů (viz. foto- příloha) v nevyhovující půdě, předpěstěné v kelímcích na okně. Celé léto jsem děti připravovala na možné zklamání, že s největší pravděpodobností melouny nevyrostou. Navzdory veškeré literatuře a zkušenostem vyrostly dětem dva krásné velké melouny, jeden o váze čtyři, druhý tři kilogramy. Několik drobných melounů posloužilo morčatům, které jsme v té době chovali, jako chutný desert. Od této zkušenosti zvažuji mnohem důkladněji možnosti úspěšného pěstování té či oné rostliny a spíše hledáme způsoby, jak to půjde.

V známosti věcí předně přirozených může do šesti let tak daleko přivedeno býti, aby vědělo jména živlů, země, vody, větru, ohně, též, deště, sněhu, ledu,olova, železa: až i některých zrostlin, zvláště stromů, též živočichů hlavní rozdíly, co ryba, co pták, co hovado,naposledy ze vnitřních svých oudů jména a práce. J.A.Komenský (Informatorium školy mateřské)

18.3 Květiny na oknech

V březnu také začíná období, kdy se takzvaně probouzejí pelargonie, fuxie a begónie a muškáty, které celé léto zdobí okna našeho domova. Děti vědí, jaké mají nároky na světlo, teplo, vláhu i substrát, ve kterém muškáty pěstujeme. Vědí, že je nezbytné velmi dobré hospodaření s vodou, že jsou květiny citlivé na nedostatek či nepravidelnost zálivky. A proto služby, které se určí již na jaře, musí být zodpovědně dodržovány. Chlapci většinou pomáhají při míchání substrátu, s rozmístěním truhlíků na okna a také mají většinou na starosti zálivku, která je fyzicky náročná.

Řemeslného díla začátek, uměti něco krájeti, řezati, strouhati, rozkládati,svínati, rozvínati, jakž dětí obyčej. J.A.Komenský (Informatorium školy mateřské)

19. Kreativní dílna

Na zahradě máme malý zahradní domek, ve kterém jsme v loňském roce vybudovali kreativní dílnu. Zde rozvíjíme praktické dovednosti dětí. Dílna je malá, ale plánujeme její rozšíření do venkovního prostoru, hlavně pro dřevoobráběcí stroje. Naši kluci jsou zdatní modeláři a ledacos již umějí, rádi bychom jim dali příležitost rozvíjet své schopnosti. Děvčata dílnu využívají k technikám batiky, šití a pletení. Je to místo „dívčích tlachů“, kde mohou bez obav přijít i kamarádky z okolí.

Astronomie začátek v druhém roce vzíti mohou, aneb nejdél v třetím, hleděním na oblohu a rozeznáváním, co slunce, co měsíc, co hvězda slove: v třetím a čtvrtém mohou souditi, že slunce a měsíc vycházejí a zapadají: item že měsíc někdy celý svítí, někdy nesvítí etc. Což se jim také ukazovati může a má. V šestém nech se souditi učí, že v zimě bývá krátký den, dlouhá noc, v létě naproti tomu dlouhý den a krátká noc atc.  J.A.Komenský (Informatorium školy mateřské)

20. Hvězdárna

V podkroví zahradního domku v současnosti bydlí tři kocouří bratři, ale v létě bychom tam rádi vybudovali hvězdárnu. Máme hvězdářský dalekohled a noční pozorování hvězd je opravdu velká romantika. Dalekohled je možno připojit na PC a prohlížet můžeme hvězdy i na PC nebo přímo fotografovat a stahovat do PC k pozdějšímu studiu. S touto odbornou tématikou nám pomůže pan hvězdář, který k nám přijíždí až z Vysočiny.

21. Zvířata v DD

Na úvod je třeba nutno podotknout, že dodržujeme úplně ta nejzákladnější pravidla pro bezpečné soužití zvířat s dětmi. V DD máme opravdu hodně zvířat, každé z dětí nějaké dostane na starost. Někdo zvládne psa a jiné jen rybičky, a to ještě pod dohledem, ale každý má povinnost se o někoho živého starat. Pro mnohé z dětí je to i po čtyřech letech veliká řehole. Jeden s chlapců měl dlouhodobé výchovné problémy, nepomohlo domlouvání, zákazy prostě nic. Tak dostal na starost psa Bobíka. Je to chovatelský oříšek, protože je prakticky nevychovatelný. Jakmile chlapec dostal Bobíka, potíže s chlapcovým chováním skončily. Vždy když pes nechtěl poslouchat řekli jsme chlapci, tak něco vymysli my také musíme něco vymyslet, abychom se s tebou domluvili. Vnímáme zvířata v domově jako terapii. Pomáhají nám s výchovou a to značnou měrou. My zas na oplátku bedlivě kontrolujeme, zda děti psům Ťapkovi, Bobíkovi a Ferdovi zajistily vše potřebné. Děti nikdy nesmějí psa zlobit či jej jakkoliv trápit; děti nedávají psovi povely (do 13 let); děti a psi si hrají vždy jen za dozoru dospělého. Nikdy neruší psa, když žere! Dopřávají sobě i jim vycházky po okolí. Pes k vyrovnanosti potřebuje nezbytně přítomnost lidí a těch u nás je dostatek. Další zvířata v DD jsou kočky Mourek, Mikeš a Micka, papoušek Kuki a Pepina, had Sam, chameleon Hugo, rybičky a vodní želva Oskar. Loni na jaře chlapec z naší vesnice našel v poli čerstvě narozené koloušky a bohužel je vzal do rukou. Jelikož by je jejich máma nepřijala zpět, donesl je k nám do domova, rodiče ho totiž se zvířaty vyhodili. Byli sice moc krásní a měli se čile k světu, ale starost o ně byla převeliká. Celý den jsme měli co dělat se zabezpečením kozího mléka a místa na spaní. Naštěstí v sousedství máme moc hodnou paní, která chová kozy. Dalším velkým problémem bylo místo k uložení našich malých nalezenců. Místo ke spaní jsme jim vytvořili ze sena a velké krabice, zde ovšem dlouho nepobyli. Zavolali jsme také myslivcům s žádostí o pomoc, jak se máme o tyto malé tvorečky starat. Nikdo nám ale nepomohl. Krmili jsme koloušky nejdříve každé tři hodiny, později třikrát denně. Říkali jsme jim kluci a na to také slyšeli. Koloušci si získali pozornost celé naší vesnice. Měli jsme spoustu návštěv, které se chodili dívat, jak nám krásně rostou. Přišli se také podívat spolužáci našich dětí. U této příležitosti jsme připravili na zahradě den plný her, kde si měli možnost všichni zahrát různé hry a soutěže. Starost o malé koloušky nám zabrala spoustu času, ale zároveň to byla dobrá příležitost pro děti naučit se něco o zvířatech žijících volně v přírodě.  K tomu aby se mohly o ně dobře postarat, četly spoustu odborné literatury v knihách i na webových stránkách. Dnes bydlí kluci v lese a náš dům pozorují už jen z dálky. V noci se chodí nažrat, protože jim do krmítka chystáme jídlo a oni to vědí.

22. Dovětek

V Německu je přechod velkých státních domovů na domovy rodinného typu již dávno historií. V Itálii dětské domovy nejsou vůbec, problémy se řeší v rámci široké rodiny v krajním případě pěstounů. V Polsku dochází za podpory široké veřejnosti taktéž k zakládání malých rodinných dětských domovů, kde je možné nejenom využít lépe finanční prostředky, ale zajistit i co nejpřirozenější vývoj dětí. Dokonce v Rusku se daří rodinné dětské domovy s profesionálními rodiči zakládat. Nikdy bych si nedovolila zpochybňovat těžkou práci pedagogů a jiných pracovníků ve státních dětských domovech. Vím, že drtivá většina vychovatelů vkládá do své práce srdce, doplňují si vzdělání na požadovanou úroveň a mnohdy vlastní rodinu okrádají o čas, aby se mohli věnovat dětem nad rámec svých úvazkových hodin. To však nestačí, pouhý altruismus je stále málo stejně tak, jako pouhé vzdělání bez osobní invence. Zkrátka děti nás potřebují celé, naplno a šťastné abychom jim štěstí mohli představit, mnoho jej totiž neměly.

Dovolím si citovat z jednoho projektu, který jsem našla na internetu. Jeho datum vložení je dvanáct let staré, jak smutné, že je stále aktuální:

„Nyní je státní dotace na jedno dítě ve státním dětském domově 132.000 Kč ročně. To dělá z těchto dětí jednoznačně nejbohatší skupinu obyvatel v tomto státě. Jak je tedy možné, že většina z nich vychodí jenom zvláštní školu, často se ani nevyučí, o středních a vysokých školách ani nemluvě a v osmnácti letech nemá žádný majetek (např. byt či domek), který by jim umožnil normální start do života. Rodinný dětský domov a jeho kontinuita dává možnost pro soužití a pomoci v dospělosti. Jsem přesvědčen, že tato cesta je správná a vhodná pro opuštěné děti. Blíží se k životu v normální rodině. Dá těmto dětem větší šance do života měřitelné s dětmi, které vyrůstají v rodinách. Profesionálním rodičům dává velkou šanci k seberealizaci a naplnění lidských ideálů o soužití. Vycházím z toho, že děti jsou nás všech. Rodiče v našem státě mají právo na své děti. Dětem je však upíráno právo na rodiče. Touto formou by mohly získat alespoň profesionální rodiče.“

Tímto dovětkem bych skončila, myslím, že lépe obhájit „náš“ Dětský domov bl. M.A.Kratochvílové  v Řepišti, s vedoucím manželským párem v čele, nedokážu.

Závěr

„Našim“ dětským domovem za pět let provozu prošlo devatenáct dětí, devět dětí se vrátilo ke svým biologickým rodičům nebo alespoň k jednomu z nich. Dvě děti odešly na vlastní žádost do jiného dětského domova. Dvě z dětí potřebovaly intenzivní psychiatrickou pomoc a byly přemístěny do specializovaného zařízení.

V současnosti se nachází v domově sedm dětí včetně našeho vlastního syna. Dvě z těchto dětí máme v opatrovnictví, u jednoho dítěte probíhá řízení ve věci svěření do pěstounské péče tak, aby v naší rodině mohlo zůstat natrvalo.

Dětský domov je živý organizmus, děti přicházejí a odcházejí. Na každé nové dítě se všichni vždy těšíme, a každé odcházející dítě opláčeme. Ze srdce však našim dětem přejeme návrat do své biologické, funkční rodiny. Přes to nikdy na žádné z dětí nezapomeneme.

Výše popsané starosti nás nezbavily ideálů a stále, stejně jako před pěti lety, pokládáme s manželem svou práci za tu nejlepší možnost seberealizace a léta prožitá s dětmi za to nejkrásnější období našeho života.

 

 

Renáta Filatova, ředitelka Dětského domova bl. M. A. Kratochvílové, Řepiště

ale hlavně matka od plotny.

Vydáno: 3.8.2010 18:24:21; Zobrazovat do: neurčeno; Počet zobrazení: 2386x

• Úvodní stránka
• Aktuality
• Akce
• Naše patronka
• O nás
• Fotoalbum
• Naše děti
• Povinná dokumentace
• Kontakty
• Partneři
• Napsali o nás
• Úřední deska

Na úvodní stránku

Dětský domov blahoslavené Marie Antoníny Kratochvílové, Řepiště

Telefon: 558 671 990

info@ddrepiste.cz